nebo jen taková malá lekce? 

Určitě to znáte. Takový ten den, kdy máte pocit, že se proti Vám všechno spiklo a nic se nedaří. Nebo se naopak daří to, co si vůbec nepřejete, aby se dělo ... Prostě den blbec. 

Třeba jako ten můj jednoho lednového dne ...

9 hodin - "Hurá, začínáme!"   

Dnes konečně začíná očekávaný internetový kurz, kam jsem se asi před měsícem přihlásila. Jsem nesmírně natěšená. Kurz otevírá své brány, hlásím se dle instrukcí do společné fejsbůkové skupiny. Jupí, jsem tam. Hele a už jsou tu i další, to je fajn. ..." V tuhle chvíli netuším, co bude příštích osm týdnů, kdy kurz poběží, obnášet. Nevím, jaké úkoly mě čekají. Nehnula jsem zatím ani brvou. Jooo, vlastně jsem se přihlásila do FB skupiny (wow ;) .. Přesto se něco ve mně UŽ NYNÍ začíná nadouvat a bubřet: " ... tak a teď se ze mě svět posadí na prdel"

12 hodin - "Vzdám to?"

Počet členů v té "mé nové" sociální partičce narůstá doslova geometrickou řadou. Spouští se smršť zpráv, ze kterých cítím energii obrovské namotivovanosti, vybuzenosti, natěšenosti a takového toho: "... jo holky, jdem do toho, všichni se teď budem podporovat a dobyjem svět...!!! ... "Uf, tak to asi nedám", první pochyby jsou tu, pocit jako kdyby mě někdo narval pod studenou sprchu, cítím se spíš dobitě, než že bych měla sílu něco dobýt. Je mi jasné, že svět se ze mě na nic neposadí. Rozhodně ne dneska.

16 hodin - "To snad ne!"

Odjíždím z práce domů. Přicházím k autu a za stěračem na mě svítí cedulka s vyrozuměním o porušení pravidel. "Že stojím v křižovatce?!! ... No jo, asi jo. Do pr... !!! " Lehce se mi svírá žaludek. Už mě i pomalu přešel hlad, ale něco jíst musím, a tak jedu do nedalekého nákupního centra pro nějakou rychlovku.

16, 20 hodin - "Ale to přeci neva ..."

Parkuju. Auto vsoukám do prostoru určeného spíš pro štíhlejší vozidlo než je má Bublina. Na mojí straně dobrý, ale zprava ode mě parkující auto nemá teď šanci otevřít dveře. "Parkování na hulváta", řekl by můj Jára. Snad to neva, bude to jen rychlovka, jednou ´smasene rysove nutle s kuzecím´ a hned zas jedu.

16,30 hodin - "Je to na p*** !"

Po necelých 10 min přicházím k autu. Už z dálky vidím, že mám zvednutý stěrač a auto, které parkovalo vpravo ode mě, je pryč. Tuším problém. Stěrač je v pořádku, ale na předním skle, v prostoru, kam stěrač nedosáhne a tedy pěkně zapraseném, mi kdosi (kdo asi ??!) zanechal obrovskou, nekompromisní ... takovou tu ... no ... kosočtverec s čárkou uvnitř. ... Ach jo, je mi smutno.

21 hodin - "Miluj všechny své špatné dny stejně jako miluješ ty dobré"

Je mi ještě smutno? Už ani ne. ... Promítám si uplynulých 12 hodin. Dostala jsem holt takovou malou lekci, že pýcha předchází pád. Možná. ... A možná lekci úplně něčeho jiného ... Nebo jsem prostě měla jen den blbec. A díky za něj. Vždyť bez takovýhle špatných dní bych nepoznala ty dobré.