Benjamínek

Mám v poradně rostlinu fikus. Fikus benjamin. Prostě BENJAMÍNEK. Na první pohled by se mohlo zdát, že není ve své top kondici. Její skoro metrové větve nejsou zdaleka tak hustě olistěné, jak by se běžně u této rostliny očekávalo. Některé větvičky jsou zcela suché, jiné mají jen malé, drobné lístky. Když ji tu uvidíte, možná vás napadne, že nějak chřadne a že o ní asi není dobře postaráno. Nebo už se jí nechce žít. A nebo obojí. ... Ona je ale statná a žije.

Dříve o ni bylo opravdu špatně pečováno. Stála opuštěná v místnosti, kam skoro nikdo nechodil. A pokud někdo prošel kolem, tak si jí ani nevšiml. Nikoho ani nenapadlo poskytnout jí alespoň to nejzákladnější - vodu. Nikdo za ní nezašel, a tak zašla skoro sama. Stála tiše a nenápadně v rohu, usychala a postupně ztratila skoro všechny své listy. Přesto - a pro mě skoro až nepochopitelně - pořád tak nějak přežívala.

Už jsem se na ní takto nechtěla dívat. Převezla jsem si jí do poradny. Mám tu takhle na "převýchově" ještě jednu květinu. Také fikus. Fikus ali. Tedy ALI. Nese si podobný příběh jako Benjamínek. Před dvěma lety to byly jen 3 holé větve. ALI se do toho ale obula s vervou a dnes je zdravá a hustě zelená. Říkala jsem si, že by se Benjamínkovi mohlo v její společnosti líbit. Mají si spolu hodně co povídat.

Pravda také je, že tu jsme spolu skoro každý den, zalévám je a rosím, občas přihnojím nebo dosypu zeminu. A povídáme si. Jejich společnost je moc příjemná. No a Benjamínek opravdu nabral síly a začíná se ukazovat ve své zelené kráse. Suché větvičky pomalu orážení novými drobnými lístky. Je to bojovník. Ano, já vím - co do krásy v podobě bujné kštice mu ještě něco chybí. Ale když vidím, jaký pokrok udělal, je krásný neskutečně!

Fascinuje mě síla té kytky. To úsilí, vytrvalost a boj za vlastní život. Život, který je závislý na jednom květináči s trochou hlíny, vodě a světle. Jak málo požaduje, aby mohla žít. A jak moc radosti svou přítomností rozdává.

Díky, Benjamínku, za inspiraci.